Možná jste si všimli, že na kresbách či malbách letadel je nejproblematičtější částí realisticky zachycený pohyb roztočené vrtule. A na fotografiích je to podobné. U letícího letadla předpokládáme točící se vrtuli a na fotografiích by tento pohyb měl být vidět a vrtule by měla být více či méně rozmazaná. Při použití příliš krátkého času expozice (1/5OO a kratší) dochází ke zmrazení pohybu a letadlo visí ve vzduchu na statické vrtuli (vrtule zvaná klacek). To, že takováto fotografie nepůsobí příliš realisticky je zřejmé. Proto je třeba použít delších časů expozice (1/320 a delší) i s tím rizikem, že se vám podaří rozmazat nejen vrtuli, ale i letadlo. Při použití delších časů je procento nepovedených (rozuměj neostrých) fotografií značné, ale ty povedené to rozhodně vyváží. Je tedy zřejmé, že primární nastavení fotoaparátu je priorita času (T).

Při vzletu a přistání je možno jít až na hranu svých schopností a fotografovat opravdu dlouhým časem (1/80, ...), kdy při panningu dosáhnete rozmazaného pozadí a vrtulové listy vykreslí celý kruh. A je-li pozice letounu proti slunci, efekt je o to výraznější. Je třeba mít také na paměti, že otáčky vrtule jsou při vzletu podstatně vyšší než při přistání a tomu přizpůsobit čas expozice. Při takto dlouhých časech dochází ke značnému zaclonění a na fotografiích se zobrazí veškeré nečistoty na čipu. Krátkodobým řešením je vyčistit čip, dlouhodobým řešením je použít ND filtr.

Někteří fotografové používají pro stabilizaci fotoaparátu s teleobjektivem stativ, osobně ho nepoužívám a fotím vše tzv. "z ruky", což mi umožňuje rychle měnit pozici a reagovat tak na průběh letové ukázky. Je-li objektiv či fotoaparát vybaven stabilizací, je výhodou ji použít. Některé stabilizátory mají i mód pro panning, který je určen pro sledování a fotografování pohybujících se objektů, v našem případě letadel. Letadla se pohybují rychle, proto doporučuji kontinuální ostření (některé fotoaparáty mají i predikci dalšího pohybu) a dávkové snímání. Výhodou je fotoaparát a objektiv s co nejrychlejším ostřením. Použití zrcadlovky je takřka nutností, ale znám několik fotografů, kteří dělají pěkné snímky i kompaktním fotoaparátem.

Při fotografování statické stojánky letadel jsou letadla narovnána blízko sebe, kolem je množství rušivých elementů (zábradlí, lidé, ...) a tak je třeba použít širokoúhlý objektiv. Není-li možné fotografovat celá letadla, můžete se zaměřit na detaily. Invenci a vlastním nápadům se meze nekladou.

Při fotografování pojíždějících letadel se invenci meze nekladou.

Při akrobatických ukázkách se ke zvýraznění trajektorie používá kouřová stopa, vznikající vstřikováním parafínu či nafty do výfukového potrubí.

I pozadí na fotografii má důležitou úlohu pro vnímání tvarů a podílí se na celkovém dojmu z fotografie stejně tak, jako ústřední prvek.

A obdobná fotografie s jiným pozadím, ale s naprosto stejným nastavením fotoaparátu jako ta předchozí.

I použití "širokáče" nalezne při fotografování letovek své uplatnění.

Letecké dny se konají v předem daném termínu a počasí není vždy ideální. Ale to nezabrání letadlům v létání a fotografům ve focení.

Netradiční pohled dá fotografii úplně jiný rozměr.

Panning časem 1/30 při ohniskové vzdálenosti 320 mm není příliš k udržení a ne každá fotografie se povede, ale když se povede to udržet...

Stačí dýmovnice, smoke a dvě holky mezi křídly a výsledek je zaručen.

Někdy i takřka žádné světlo může býti dobré světlo.

Fotit se dá v jakoukoli denní dobu, zde fotografováno v podvečer za nepříliš příznivého počasí ve zhoršených světelných podmínkách.

Samostatnou kapitolou je fotografování akrobatických skupin.